obořovati sě, -uju, -uje ipf. (pf. obořiti sě)
1. [o nepříteli, šelmě ap.] na koho (čím) vrhat se, útočit na někoho, napadat někoho: i dokudže oborzuge sě [nepřítel] na člověka? ŽaltWittb 61,4 (oborzugete sě ~Pod, BiblPraž, vbořijete sě ŽaltKap, řúcujete sě v člověka ~Klem, připadáte na člověka BiblPad) irruitis; mnozí…jakožto vlkové večerní na pána Ježíše oborzugi se RokPřij 294b se sápou; diábel…když se těžkým pokušením na člověka oborzuge RokLukA 105b; někdy na kněze se oborzugi viece proto, aby statek pobrali, nežli by se přičinili, aby byl napraven KorMan 162b; kdež téměř všecken špic neb útok na mistry a kněžie se oborzuge, a jim se připisuje, že by k búřkám kázali, k mordóm ponúkali KorMan 9b (v obraze) se zaměřuje, soustřeďuje
2. [o něčem tíživém] na koho doléhat na někoho, postihovat někoho: nebo pokušenie těžká oborzugije se na ni [na duši] JakZjev 349a; když ukrutnost lidská na ně [lidi v nesnázích] se oborzuge RokLukA 368a; kdyžto oborzuge se dřiemota na lidi a spie na ložci BiblPraž Job 33,15 (spadá ~Ol, ~Lit, pod. ~Pad) irruit zmocňuje se lidí
Srov. též napadati, raziti sě